Ne, nebude řeč o známém svůdníkovi ani o menuetu z Mozartovy opery Don Giovanni. Dnešní článek chce vzdát úctu jednomu z nejúspěšnějších levobočků 16. století, který se zapsal i do dějin tance.

Ještě se mě na to nikdo nezeptal. Ale kdybych někdy dostala otázku, který jediný tanec by měl člověk pro období renesance ovládat, bez zaváhání bych řekla, ať je to almanda.

Projekt Renesance Opočno, v němž vyučuji renesanční tance, letos vstupuje do svého třetího ročníku s rozšířením nabídky tříd i časového rozsahu. Taneční třída je letos částečně otevřena i přespolním zájemcům, jimž kromě příjemně stráveného týdne nabízí i jedinečnou možnost zatančit v rámci slavnostního koncertu v úžasném prostředí zámeckého nádvoří.

Oblíbený svěží letní ples, veselý a pestrý, s kostýmy i tanci přesahujícím několik staletí. Koná se tradičně už od roku 2014 a svůj název si vysloužil tím, že se na něj dámy nápaditě zdobí květinami. A nejen dámy.

Obdivujete housle jako dokonalý hudební nástroj, který svými ušlechtilými tóny dokáže pozvednout lidskou duši a naplnit ji vytouženou harmonií? Tak je představuje i opera Dalibor, v níž si uvězněný vladyka žádá housle proto, aby si hrou připomněl mrtvého přítele, jenž ho sladkými tóny tolikrát potěšil...

Tento blog s historickým tancem úzce souvisí a také od něj často odbíhá.

Je to logické a má to své důvody. Všichni, kdo se tancem minulých období chtějí zabývat dobře (ať už si pod tím představují cokoli), musejí k tomu přibrat další disciplíny. Je jich mnoho: hudba, a to především stará hudba, historie a každodennost minulých časů, divadlo a zejména hudební divadlo, výtvarné umění, dobové odívání, ale také pohybová průprava, různé formy a styly tance...

Stalo se to i mně. A já mám tak nějak potřebu si o tom všem povídat a psát a ne všechno se mi hodí do kolonek v encyklopedii.

Tanec je pohyb a pohyb je nedílnou součástí života. Stále přicházejí nové podněty. Chci se tu s vámi podělit o ty, které mi, vzhledem k mým zálibám a činnostem, připadají zajímavé.

Vítá vás Donna mobile.