Magičtí Lucemburkové – v Praze od 23. března do 29. dubna 2017.

Unikátní výstava, která je sestavena z originálních replik korunovačních klenotů, z 3D modelů středověkých hradů a dalších významných staveb doby lucemburské, z faksimilií dobových rukopisů a ilustrací, ze soch panovníků od akademického sochaře Igora Kitzbergra.

Otevření výstavy proběhne 23.3.2017 v 11 hod.
v prostorách Křížové chodby, Ovocný trh 3, Praha 1.

V roce 2017 bude výstava uvedena v několika dalších městech České republiky, například v Plzni a v Olomouci.

Další podrobnosti najdete zde.

Kolikrát už jsem slyšela úvahy na téma, oč by bylo krásnější žít "tenkrát". Protože tehdy, před dávnými časy, tehdy to bylo jiné, pojmy čest a sláva nebyly vyprázdněné, muži byli skutečnými muži a ženy skutečnými ženami a lidé žili naplno...

Nuže, posuďte sami.
Mám pro vás jeden příběh, který by se dnes již odehrát nemohl, protože dnes už je to jiné, než to bylo tehdy, před dávnými časy, tam okolo Levoči.

Kdo? Samozřejmě tanec.
Nemíval to v minulosti v křesťanském prostředí jednoduché. Jedněmi sice oblíben, milován a s chutí provozován, jinými, jejichž slovo mělo ovšem velkou váhu, naopak kritizován a hanoben jako činnost slušného člověka nehodná. Ne nadarmo ještě ve druhé polovině 16. století začínaly některé taneční traktáty, včetně Arbeauovy Orchésographie, úvahami o vhodnosti tance a jeho obhajobou. Bylo třeba vytvořit protiváhu, protože mravokárně odsuzujících textů bylo napsáno a vysloveno opravdu hodně.

Už dříve jsem psala o tom, že taneční témata se na starých vyobrazeních sice objevovala, ale často jen jako doprovodná. A někdy je musíme i pozorně hledat.
Naopak se někdy stává, že je z obrazu jako ilustrační vyjmut právě jen takový taneční motiv, který pak koluje po různých stránkách tištěných i internetových, a v popisu se dočtete nanejvýš "Středověký tanec" nebo "Kejklíři", jako u toho následujícího. A pak hledejte zdroj!