Znáte tance typu longway? To jsou ty, v nichž se seřadí více párů za sebou do zástupu, sousední páry spolu zatančí, přičemž si vymění místa. Začaly být populární v 17. století v Anglii, během 18. století s úspěchem pronikly na kontinent i do zámoří, a dočkaly se mnoha modifikací, některé formy jsou oblíbené dodnes i mimo historické tančení.

Pronikly dokonce i do dobových filmů, především těch, které byly natočeny podle knih Jane Austen. Téměř povinnou scénou těchto pohyblivých obrázků je tanec v dlouhatáááánském zástupu, jímž ústřední pár postupně tanečně prochází, aby si přitom sdělil nebo prožil něco důležitého.

Možná i pod vlivem těchto filmů panuje názor, že pro longway je zapotřebí velké, ale opravdu velké množství párů. Což vůbec není podmínkou a je to první z longwayských mýtů.

Kdo chce nosit klobouk, musí se to naučit. Jaký tvar si vybrat a jak jej nasadit, aby byl výsledek slušivý a aby dobře držel na hlavě; když se to povede, dá se pak v klobouku i zatančit. Celá Česká beseda, skočná polka i čardáš. Vím to, všechno jsem to v klobouku odtančila. A pánové v cylindrech jakbysmet.

Lidé, kteří si pořizují historické oblečení, poměrně rychle přijdou na to, že pokrytí hlavy je žádoucí až nutné. Jenže kdo chce v klobouku vypadat opravdu dobře, musí vědět i to, kdy ho na hlavě mít nemá. A na to není absolutní pravidlo platné napříč staletími.

V raném novověku si malíři jako téma oblíbili jeden z proslavených biblických příběhů, obzvláště pak scénu kajícného návratu ztraceného syna a jeho vlídné přijetí ze strany odpouštějícího otce. Těch emocí, co se tam dalo vyjádřit!

Nás bude ale zajímat jiná fáze tohoto příběhu, totiž ta, kdy marnotratný synáček disponuje ještě dostatkem prostředků a v hlavě nemá nic lepšího, než je prohýřit v pochybné společnosti. Býval v tu dobu ještě dost dobře a hlavně módně oblečen (někdy i poněkud svlečen), a to nám poskytuje vítanou možnost zkoumat detaily dobového odění.

Festival Letní slavnosti staré hudby na příští rok opět přichystal atraktivní představení s tancem – půjde o árie a tance z francouzských barokních oper.

Pozor! Do konce roku 2018 platí vánoční sleva 20% na nákup vstupenek!

Podrobnosti o představení zde.

Taneční představení v rámci koncertního cyklu Barokní podvečery, které přináší výjimečný program spojující mistry nejen italského a francouzského stylu období 17. a 18. století.

Městská divadla pražská – Divadlo ABC, Vodičkova 28,
pasáž U Nováků, Praha 1

Gudrun Skamletz (Francie) – tanec, choreografie

COLLEGIUM MARIANUM
Jana Semerádová – umělecká vedoucí, flauto traverso
Lenka Torgersen – koncertní mistr

Chantal Rousseau – kostýmy
Jaroslav Beneš – osvětlení

Další podrobnosti o programu a rezervace vstupenek zde.

Workshop barokního tance s Andreou Miltnerovou, který se bude konat o víkendu 26. a 27. listopadu v Praze, určený pro středně a více pokročilé tanečníky.

Prostřednictvím pečlivě strukturovaného tréninku budou účastníci objevovat principy barokního tance; zaměřením na ladění těla a otevírání vědomí k jeho pohybu v prostoru. Součástí semináře bude i práce na choreografii z tvorby Francoise Denieau.

Časový harmonogram:
Sobota od 10:00 do 16:30 hodin s pauzou na oběd.
Neděle od 10:00 do 16:00 hodin s pauzou na oběd.

Místo konání: Studio Nuevo, Senovážné náměstí 6, Praha 1

Cena semináře: 950,- Kč

Přihlášky zasílejte na e-mailovou adresu baroknitanec(zav)seznam.cz do 20. listopadu 2016.
Počet míst je omezen.

Stává se, že se malíř drží osvědčeného postupu.
Stává se, že si zákazník objedná něco, co viděl u souseda, a chce totéž, ale "ať to není úplně stejné".

Není mi známo, co vedlo vlámského malíře Jana Steena k vytvoření dvou následujících obrazů. Shodu a rozdílnost provedení stejného tématu si můžete porovnat sami.

Čtvrtý ročník letních večerů hudebního divadla v historických kulisách starobylé Olomouce.
29. 6. – 22. 7. 2016 denně od 18:30.
Podrobnosti zde.

Od roku 1982 je 29. duben slaven jako Mezinárodní den tance.
Dostáváme na tento den pozvánky, abychom se zúčastnili tam či onde nějakého představení nebo tanečního reje na ulici... Málokdy ale s vysvětlením, proč zrovna dnes?

Bod všem, kteří vědí, že podnět k těmto oslavám dává výročí narození významného choroegrafa, který se narodil v Paříži roku 1727 a svým mimořádným dílem se zapsal (a to doslova) do dějin světového tance. A další bod pak za to, jestli znají i jeho jméno. Znáte je už také?

Kolikrát už jsem slyšela úvahy na téma, oč by bylo krásnější žít "tenkrát". Protože tehdy, před dávnými časy, tehdy to bylo jiné, pojmy čest a sláva nebyly vyprázdněné, muži byli skutečnými muži a ženy skutečnými ženami a lidé žili naplno...

Nuže, posuďte sami.
Mám pro vás jeden příběh, který by se dnes již odehrát nemohl, protože dnes už je to jiné, než to bylo tehdy, před dávnými časy, tam okolo Levoči.

Jeden den barokního tance pod vedením Jitky Dofkové. Podrobnosti na přiloženém plakátku a na stránkách Barokní tanec.

... aneb hospodské scény.

Odlehčené téma při masopustu... Moc povídání ale dnes nečekejte, co také dodat k tak srozumitelnému a běžnému námětu? Už středověký text z Carmina Burana má zcela jasno a vyjmenovává tři nejdůležitější činnosti, které se po hospodách provozují: hazard, pití a nevázaný život. Následující staletí pak přidala bohatý obrazový materiál.

Earl z Essexu "propůjčil" svůj titul jednomu z velmi populárních historických tanců: Earl of Essex Measure. Je to tanec s konkrétní choreografií, který měl poměrně dlouhou životnost: byl prakticky provozován dobrých sto let, přinejmenším na slavnostech londýnských právnických kolejí.

Taneční sbírka Johna Playforda z roku 1651 obsahuje, kromě mnoha jiných, tanec nazvaný Prince Ruperts March. Musel to být dost oblíbený tanec, protože byl uveřejněn ještě v dalších patnácti Playfordových sbírkách, a to je úctyhodný počet. Mohla k jeho oblibě přispět popularita prince, po němž byl tanec pojmenován? Což navozuje další otázku – šlo o skutečnou osobu? Byl vůbec v Anglii v té době nějaký princ Rupert?

Před časem jsem tu psala o své "taneční úchylce", dnes přidám vzpomínku na jinou. Ta patří jedné z českých tanečních kapacit, v jejímž souboru jsem před lety tančila; byl to striktní příkaz dámám, že v žádném případě nesmějí při úsměvu ukazovat zuby.

Hudební nástroje můžeme klasifikovat z více hledisek – podle způsobu hraní, doby vzniku, použitého materiálu... Odtud je už jen krůček k žertíkům typu: "Hudební nástroje dělíme na hořlavé a nehořlavé."
Instrumenty lze třídit i podle účelu, k němuž jsou určeny; jsou-li účely vznešené a ušlechtilé, přenáší se tyto vlastnosti i na užívané hudební nástroje.

V různých dobách bývají po studentech vysokých škol vyžadovány činnosti, které na první pohled s příslušnou odborností vůbec nesouvisejí. Tak například čeští studenti se po značnou část druhé poloviny 20. století povinně účastnili sklizně chmele. Studenti londýnských právnických kolejí v 16. a 17. století zase museli umět tančit. A třebaže se při obou typech akcí dalo zažít hodně zábavy, odmítnutí účasti mohlo mít v obou případech nepříjemné následky.

Převzato z FB stránky Hudebních Lahůdek:
Koncert s vzácnou virtuózní italsko-francouzskou taneční hudbou a unikátními virtuózními koncerty. Tance v originálních kostýmech.
Dlouhý sál, zámek Bučovice, neděle 20.9. v 17:00

Empír, Regency, Napoleonika, klasicismus... jak stručně a výstižně nazvat období zahrnující pozdní 18. a rané 19. století? Není snadné pojmenovat tuto událostmi nabitou dobu jedním slovem, už kvůli odlišnému vývoji v různých zemích.

Obdivujete housle jako dokonalý hudební nástroj, který svými ušlechtilými tóny dokáže pozvednout lidskou duši a naplnit ji vytouženou harmonií? Tak je představuje i opera Dalibor, v níž si uvězněný vladyka žádá housle proto, aby si hrou připomněl mrtvého přítele, jenž ho sladkými tóny tolikrát potěšil...