Tato dáma mě silně zaujala na první pohled.

Jednak mám slabost pro veškeré pokrývky hlavy a peří, takže její turban mě naprosto uchvátil. Pak si dost potrpím na výrazné náušnice. Líbí se mi bílá, která není tak úplně bílá, zvláště když je lahodně umocněná dotekem zlaté. A také mám hodně ráda neobvyklé doplňky. A ona to všechno má, dokonce s lorňonem povýšeným na úroveň šperku!

Hraběnka Cecilia von Auersperg se mi prostě trefila do vkusu a je pro mě potěšením na ni pohledět.

Ale kde je ta černá?

Brněnská společnost Jane Austen CZ pořádá svůj tradiční podzimní celodenní taneční seminář, následovaný večerním plesem; obé se koná v Místodržitelském paláci na Moravském náměstí v Brně. Ples začíná v 19:30.

Výuku tanců a ples povede Kateřina Klementová.
Hudební doprovod plesu zajistí komorní orchestr Brněnská Camerata.

Podrobnosti o akci i registrační formulář najdete jako obvykle na webu – http://www.janeausten.cz/p/akce.html.

Všimněte si, že se neptám, kolik jich umíte zatančit. Tanečníků, kteří umějí zatančit alespoň dvě, zase tolik nepotkáte. Ale víte, kolik vůbec existuje tanců typu beseda?

Je jich docela dost. Kromě té první (1862), která byla původně zvaná jen Beseda a později získala označení Česká, vznikly časem další, jež ta původní samozřejmě inspirovala nejen názvem.

Takže po Kaskově Moravské besedě (1892) přišla ještě Slezská (1913), kterou sestavil Jóža Vochala na Bartoníčkovu hudbu, Slovácká (po 1. světové válce), Slovenská beseda F. Kamenáře (1929), Československá národní beseda (1937 a 1946) a Hanácká beseda (1948).

V sobotu 20. listopadu 2021 , od 19:00 do 23:00, se uskuteční 14. ročník kostýmového plesu souboru Alla Danza,
v prostorách kulturního sálu Na Marjánce
(Bělohorská 35/262, Praha 6 – Břevnov).

Hudební doprovod k tancům tradičně provede osvědčená taneční kapela Fragium16 pod vedením Pavla Jiráska, výuku tanců na plese povede Kateřina Klementová.

Vstupenky za 350,- Kč lze rezervovat písemně na alladanza(zav)seznam.cz nejpozději do 15. 11. 2021.

Cyklus tanečních lekcí, zaměřený k oblíbeným tanečním formám 17. a 18. století.

Cílem je představit rozmanitost, proměny a vývoj tanečních forem, s důrazem na typy užívané ve a střední Evropě.
Účastníci si osvojí základní důležité figury, jejichž kombinace daly vzniknout velice bohatému tanečnímu repertoáru a procvičí je na konkrétních choreografiích – tak, aby je mohli úspěšně uplatnit na dobových bálech a jiných tanečních příležitostech.

Tance pocházejí z několika okruhů:
• Kontratänze, Contre-danse, Anglaises, kolonové tance – ze středoevropských sbírek 18. století
• Cotillions – podle německých a francouzských manuálů 18. století
• Country dances – z anglických sbírek 17. a 18. století, od pozdních Playfordů až po období Regency
V případě zájmu můžeme zařadit i párový Ländler a raný valčík.

Lektorka: Hana Tillmanová

Chystám pro vás ještě jeden podzimní kurz.
Je to tak trochu pokračování kontratanců, budu v něm učit příjemné skupinové tance 17. a 18. století (vrcholné baroko, rokoko až po empír), tedy tance doby osvícenské – německé, francouzské a anglické, vhodné pro dobové bály.

Dolaďujeme ještě poslední detaily, ale podstatné už vím:
bude to devět termínů, vždy v úterý večer, asi od půl sedmé do půl deváté (upřesňujeme);
začneme 5. nebo 12. října (upřesňujeme)
místo konání: Prosek – ZŠ Litvínovská 500.

Jakmile budu znát poslední podrobnosti, vyhlásím jako akci.

Potěšila mě tento týden zpráva, že Praha má nejlepší parky na světě. Posuzovala se hlavně nejlépe udržovaná zeleň a  míra zaplněnosti. A v té jsme prý absolutně nejlepší, protože pražské parky nejsou přelidněné. Pravda, také je jich na množství obyvatel hodně a jsou dost rozlehlé.

Překvapilo mě ale, že v kritériích hodnocení nebyl uveden estetický dojem. Park přece není jenom zelená plocha s cestičkami, lavičkami a stromy. Pražské parky se mohou honosit i zajímavými stavbami, vodními plochami, potůčky a vodopády...

Máme potvrzeny termíny na příští rok pro dva plesy v půvabném sále Na Marjánce:

sobota 19. února 2022 – Bál ve stylu 19. století
neděle 12. června 2022 – Květinový bál

Plesy a výuku tanců povede Hana Tillmanová,
K tanci bude zahraje soubor Fragium 16, řídí Pavel Jirásek.

Včerejšek mi přinesl nečekaně příjemný zážitek, totiž možnost vypít si svou odpolední kávu ve viničním altánu v bezprostřední blízkosti zrajících hroznů. A také zamyšlení nad tím, jak blízko jsme vinobraní, jak dávná je tradice pěstování vinné révy a jak ji obrazem zachytili umělci různých epoch.

Často bývala sklizeň hroznů alegorickým vyjádřením podzimu nebo měsíce září:

Dobou osvícenství bývá nazýván časový úsek zhruba od druhé 17. století do konce 18. století. Osvícenství kladlo důraz na možnosti člověka – racionalismus, logiku a humanismus, 18. století bylo často zváno věkem rozumu. Z umění prý byla osvícenstvím nejvíce ovlivněna literatura. Ale hodně se promítlo i do společenských tanců, především těch, které se tančily ve skupinových formách.

Byly to tance pěkné a rozumně vytvořené.

Máme v taneční historii tance, které k dokonalému provedení vyžadují nemalé množství obtížných kroků. A jsou i takové, které mají krokový repertoár tak jednoduchý, že si v nich vystačíte vlastně jen s chůzí, a přesto v nich můžete zazářit svou elegancí a přesvědčivým provedením.

Jenže... Musí to být chůze, která je v souladu s hudbou, a navíc elegantně a půvabně provedená. Což je ne každému dáno a je třeba se to naučit a procvičovat. Upozorňovali na to taneční mistři už za dob renesance.

A museli tehdy vídat strašlivé věci. A určitě ne jen u prostého lidu, jehož zpodobnění tance vidíme na obrázku Sebalda Behama:

Když si ráno dopíjím svůj čaj (a je to pořádně veliký hrnek), často se bavím tím, že si na Pinterestu dohledávám obrázky – nejsem jistě jediná, kdo tam nachází zdroj inspirace.

Tak jsem si v sobotu ráno zkusila do vyhledavače na Pinterestu zadat jméno jednoho z nejslavnějších renesančních tanečních mistrů a byla jsem zvědavá, co si kdo z krásných rytin jeho sbírky uložil na nástěnku.

Nevypadla ani jedna.

Tradiční akce sdružení Jane Austen CZ – zážitkový den především pro milovníky empíru v anglickém stylu.

Piknik – Program – Ples.

To vše v malebných historických zákoutích, která skýtá zámek Čechy pod Kosířem, kousek od Olomouce.

Další podrobnosti a rezervace vstupenek zde.

Krásná dáma a zvířecí mazlíček, spojení, které malíři zobrazovali v historii dosti často. Zvěřinec to byl nanejvýš rozmanitý, nejslavnější, i když nikoli nejtypičtější, je asi Leonardovův portrét Cecilie Gallerani, dnes uložený v Krakově, známý jako Dáma s hranostajem.

Mohl to být i ptáček, pěkně se vyjímal třeba papoušek.

Zámek Opočno chystá opakování mimořádné večerní prohlídky, při níž návštěvníci mohou sami navštívit i prostory, které nebývají běžně přístupné. Opět se budete moci sami vydat ze zámku přes oratoř do hrobky Trčků, vlastním tempem, pouze za dohledu kustodů.

Bude to v sobotu 21. srpna, v čase mezi sedmou a desátou hodinou večerní.

I tentokrát návštěvníky ukázkami renesančních tanců potěší BENVENUTI, pod vedením Hany Tillmanové.
V případě příznivého počasí na nádvoří, v případě deště v obrazárně, hlavní vstupy v 19:00. 20:00 a 21:00.

Těšíme se na vás!

Uvedený obrázek bude nejspíš dobře znám všem, kteří si dohledávali obrazový materiál k empírové módě. To ale nebyl jeho původní účel, důležité tu totiž nejsou šaty, byť mohou inspirovat, ale nohy a to, co se s nimi děje – takže i proto mají dámy tak krátké sukně.

Jde o ilustraci z knihy anglického tanečního mistra Thomase Wilsona An Analysis of Country Dancing (1811) Uvedené pozice nejsou Wilsonovým vynálezem ani anglickou specialitou, jejich původ je starší a souvisí s propracovaným francouzským stylem belle danse z doby Ludvíka XIV. Dodnes zůstaly součástí tance klasického, jenom baletky vytáčejí nohy ještě více.

Každý, kdo to s dobovým tancem myslí vážně, by si zobrazené pozice měl skutečně osvojit.

Fred Astair je dodnes považovaný za jednoho z nejlepších tanečníků a muzikálovou hvězdu první velikosti. Vzor lehkosti a elegance, mistr nápaditých stepařských kreací, a ovšem také žádaný partner slavných hollywoodských hvězd - Ginger Rogers, Rita Hayworth, Audrey Hepburn... Dodnes můžeme obdivovat jejich souhru v četných filmových záznamech.

Nedochoval se ale žádný záznam tance s jeho první a dost možná i nejlepší partnerkou, s tou, která jej k tanci přivedla a díky níž se proslavil, a jejíž odchod ze scény ho velmi zarmoutil.

Byla to jeho vlastní sestra. Rodným jménem Adele Marie Austerlitz, známá jako Adele Astaire a později jako Lady Charles Cavendish.

Dobové obrazy jsou leckdy jediným náhledem a vodítkem, které nás spojují s určitou dobou a lidmi, zabývajícími se v oné době nějakou konkrétní činností. Jenže obraz není fotografie a nemusí zobrazovat skutečnost realisticky. Často se o to ani nepokouší.

Vážně, to něžné objetí dámy kolem ramen, a klidné až netečné výrazy všech dam skutečně neodpovídají tomu, co by se na tak neklidné vodě dělo. Člověk na loďce v peřejích se chová a vypadá úplně jinak. Ale o to na tomto obraze nešlo. A proč by také mělo?

Co myslíte – našel by se dobrodruh (a tři dobrodružky), kteří by chtěli podobným způsobem realizovat dobové vodáctví? Pokud o tom skutečném aspoň trochu něco ví?

Zámek Opočno připravil na tuto sobotu, 10. července 2021, netradiční večerní prohlídky prostor, které nebývají běžně přístupné.

Sami se budete moci vydat ze zámku přes oratoř do hrobky Trčků, vlastním tempem, pouze za dohledu kustodů,
v čase mezi sedmou a desátou hodinou večerní.

Prohlídky doplní ukázkami renesančních tanců BENVENUTI, pod vedením Hany Tillmanové.
V případě příznivého počasí na nádvoří, v případě deště v obrazárně.

Těšíme se na vás!

Jakýpak problém – vždyť existují dobové příručky, a v nich autentické návody, jak to dělali tenkrát. Máme to zapsáno, tak si to prostě přečteme, a jdeme na to. A budeme to mít přesně dobově!

Takový bývá postoj člověka, který se s nadšením vrhne do nějakého historického období, a chce to dělat přesně tak, jako tenkrát. Vydrží mu většinou do té doby, než se do toho textu skutečně podívá. Teprve pak třeba zjistí, že je to psáno nějakým divným jazykem (ona i stará čeština bývá dost překvapivá), a nějakým divným písmem a způsobem (např. záměny "u" a "v" nebo "s" a "f" bývaly ještě v renesanci zcela běžné), pokud ne přímo rukopisem. A pokud nadšením badatele neotřese ani setkání s touto nezvyklou formou zápisu, čeká ho ještě tvrdá konfrontace s obsahem a pak se samotnou realizací.

Zkusme si to ověřit na nějaké běžné činnosti dobře známé všem a nahlédněme třeba do staré kuchařské knihy.