Vyšlo dne 23.5.2016
Povězte mi, co vidíte...
Když dva dělají totéž, není to vždy to vždy totéž. A pokud se dva dívají na stejný obraz, se skutečně velkou pravděpodobností se můžete spolehnout na to, že každý z nich uvidí zcela odlišné věci.
Ten kdo se zajímá o renesanční tanec, zajisté uvítá vyobrazení tanečníků, třebaže taneční výjev obrazu nedominuje, a nebude chtít poslouchat poměrně rozumnou připomínku, že se ti dva mohou jen tak procházet. Pche! Jaképak jen-tak procházení, když ve slyšitelné vzdálenosti hraje hudba?! Krom toho, nemálo renesančních tanců je založeno na rytmizované chůzi.
Ale ať se podívají i jiní. Oka organologa se zalíbením spočine na starých hudebních nástrojích, a zatímco výrobce dobového nábytku se zasní nad nádherně tvarovaným opěradlem křesílka, tvůrkyně kostýmů v duchu láteří, že pro pitomé opěradlo pořádně nevidí, jak jsou šaty vzadu šněrovány a jestli vůbec. Kadeřnice přemítá nad materiálem vhodným k vyztužení účesu, kynolog dumá nad psí rasou a co bude jako přednostní sledovat zahradník, to si vůbec netroufám odhadnout.
Ale obraz je zároveň i trochu kuriózní, Ludwig Toeput na něm totiž zachytil dva detaily, jeden taneční a jeden hudební, které nejsou pro danou činnost typické.
Přijdete na to, které to jsou?
Rubriky: Hudba, Ikonografie, Renesance
Přidat komentář